X krmivo Glord
Sledujte nás na
Události
Listopad - 2020
Po Út St Čt So Ne
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30      
Obchodní zástupce
HLEDÁME OBCHODNÍ
ZÁSTUPCE PO CELÉ ČR
PRÁCE NA ŽL
KONTAKTUJTE NÁS PROSÍM
+420 777 224 418
info@glord.cz

ROZHOVOR S VANDOU BĚLINOVOU, JK BANDOLERO

14.06.2020
(0) Hlasů
   
(801) Zobrazeno

Vanda Bělinová je mladá, krásná, úspěšná drezurní jezdkyně, trenérka, matka, starostka, prostě žena, která stíhá i nemožné a pořád je v pohodě :) … aspoň tak působí na mě. S Vandou jsme se, ve jménu firmy GLORD.CZ dohodli na spolupráci počátkem letošního roku, kdy začala krmit svoje svěřence krmivy AGROBS a za studena lisovaným lněným olejem GLORD. Pak nám do rozjeté spolupráce nečekaně vstoupil Corona virus a s ním spojená karanténa, ale nic netrvá věčně a tak se zase před časem drezurní obdélníky otevřely a Vanda se vrhla do závodního kolotoče. Hlavním důvodem proč jsme se rozhodli s Vandou spolupracovat jsou samozřejmě nejen její úspěchy v drezuře, ale hlavně její přístup ke koním, jejich psychická i fyzická vyrovnanost a pohoda a hlavně její způsob práce s koňmi. Jsem moc ráda, že si Vanda ve svém nabitém programu udělala chvilku času na krátký rozhovor.

 

 

Vando tvoje dosavadní drezurní kariéra byla v podstatě velmi úspěšná. Každý si samozřejmě váží všech svých úspěchů, ale který byl pro tebe výjimečný?

Já si vážím každého dobře odjetého závodu, vždy je za tím veliký kus práce celého týmu. A je jedno zda se jedná o Grand Prix nebo úlohu pro mladé koně (to je někdy mnohem větší fuška, dojet takovou úlohu dokonce). Ale samozřejmě největší radost mám z úspěšných startů na významných akcích, ať to byla stříbrná medaile na Mistrovství Evropy iberských koní s Bandolerem v Belgii, nebo loňské vítězství s Conellym v Grand Prix v rakouském Kottingbrunnu.

 

Na druhou stranu, jaký ze závodů, který možná neskončil velkým úspěchem, byl z nějakého důvodu výjimečný, zapamatovatelný na „celý život“?

Tak významně špatný závod asi ještě nepřišel. Nikdy jsem při závodu nespadla a nikdy neskončil žádný zraněním, ani když jsem ještě skákala. Ale pár nepovedených startů za sebou samozřejmě mám. Když mi vyskočil kůň z obdélníka, nebo naopak skočil do něj, ještě dřív, než mi rozhodčí povolil start aj. Nebo byl mladý hřebec tak vášnivý, že se rozhodně nedalo mluvit o koncentraci na výkon. Nebo jsme prostě jen neměli den a v úloze bylo chyb jak máku, i když doma už dávno všechno fungovalo. Je to prostě jen sport, a to ještě o to komplikovanější, když je vaším parťákem půltunové zvíře se svými názory a nápady. Ale to je na tom zase to vzrušující.

 

Měla jsi dosud několik svých „životních“ koní – předpokládám, že Bandolero byl asi ten nejdůležitější / nejvýraznější?

Určitě byl jedním z nich Bandolero, ale i Ampere, kterého jsem měla ještě před tím. S oběma jsem strávila spoustu let každodenním tréninkem a žili jsme si po boku jeden druhému. S Bandolerem 15 let, s Amperem dokonce 18. Ten stále ještě aktivně sportuje s mladou jezdkyní, a mám ho stále pod dohledem, i když teď už trochu na dálku. Mezi mé životní koně se dají určitě řadit i ti, co mám nyní ve stáji. Conelly, Fusilero, Bailador a mladí, kteří jsou na začátku sportovní kariéry. Jsou neodmyslitelnou součástí a vše co umím, je jejich zásluha.

 

Který člověk tě nejvíc ovlivnil a formoval tvou závodní cestu?

Těch bylo více. Prvním zlomovým byl určitě pan Jaroslav Král, který byl první, kdo mě přivedl k drezuře. Dále pan Jan Van Geet, u kterého jsem trénovala tři roky, a byl první, který mi ukázal, že se dá kůň vytrénovat až do úrovně Grand Prix lehce a jemně. Tam jsem se na stážích setkala i s několika zahraničními trenéry a významnými osobnostmi jako je např. Catherine a Michel Henriquet, David De Wispelaere, Jane Savoye. Nyní úzce spolupracuji s Katarinou Hlavovou, která ovlivňuje mne i mé koně, a dává naší cestě ten správný směr.

 

Jsi velmi vytížená žena – matka, starostka obce Těchařovice, máš vlastní areál, koně v tréninku, jezdíš na závody – jak to všechno stíháš?

No někdy je to vážně jízda. Ale evidentně se to skloubit dá. Ano, mám tříletého syna. Je to můj největší parťák, je mi každý den po boku, jezdí se mnou na každé závody, máme to jako výlet. V hale i na jízdárně jsou udělané dětské zóny, koně jsou už zvyklí úplně na všechno. Již třetí volební období dělám i starostku naší obce, velkou výhodou je, že mám k dispozici dobré cvalové plochy a terény, místní zemědělci si mi nedovolí namítat, když si dáme cvalovku na čerstvě zasetém poli . Máme vlastní areál, ale je tak komorní, že je to opravdu rodinné prostředí. Vlastně jen zahrada s vybavením pro vrcholový sport koní. Nyní mám v tréninku 5 klientských koní. A na závody jezdíme cca 2x za měsíc. Prostě to nějak funguje a vše je podle mých představ. Takový vysněný sen.

 

Když zrovna nejsi matka, nejsi u koní, nejsi v úřadě, jsi jen Vanda – co děláš nejradši, co tě nabíjí?

Přiznám se, že na jiné věci, než výše uvedené už čas opravdu není. Jediné, na co si ještě snažím udělat občas čas a co si naplno užiji, a zároveň mě to restartuje, je výlet s rodinou. Občas jen jednodenní a jednou až dvakrát za rok vyrazit na týden na dovolenou k moři.

 

Jak vnímáš současné drezurní prostředí?

Vše jde ve vlnách. Ale ta teď úplně nejaktuálnější je myslím už zase relativně v pořádku. Lidi už pochopili, že kůň sportovec je jejich rovnocenný partner a že o něj musí být stejně tak postaráno. Drezura není jednoduchý sport, tím nemyslím jen fyzicky, ale i psychicky. Pochopili, že k němu tak musí přistupovat a dát si práci s tím, mu vše vysvětlit, a hlavně mu následně dát čas na to, aby to zpracoval a mohl nám vyhovět. Pochopili, že velkých výsledků se dá dosáhnout jen s uvolněným a vzdělaným koněm, že strach a nátlak je krátkodobá záležitost, pro kterou už není ve výcviku místo. Samozřejmě výjimky potvrzují pravidlo. Mám pocit, že rok od roku se kvalita dvojic zvyšuje a úroveň roste. Také lidi v ČR pochopili, že drezura nekončí na stupni ,,T“, ale je zde i Grand Prix.

 

Co tě dokáže na závodech rozhodit a jak se zase dostaneš zpátky do koncentrace?

Myslím, že mě už moc věcí rozhodit nemůže. Mám za sebou stovky odjetých úloh, na nejrůznějších koních. Ale situace typu: zapomenutý podbřišní, kůň si chvíli před vlastní úlohou chce podrbat hlavu, zahákne se uzdečkou a následně ji celou roztrhne, nebo prokoplá rampa vleku po cestě na závody….To člověk přeci jen trochu znervózní. Ale snad zatím všechno vždy dobře dopadlo, a to si několikrát zopakuji a začnu konstruktivně jednat. Nejlepší je na to můj partner, který je excelentní v řešení krizových situací. Ten mě hodí do klidu vždycky. Pamatuji si, když jsem se na náledí vybourala v autě, které bylo v tu chvíli absolutně do šrotu, on se usmál, pohladil mně a povídá: ,,Stejně už špatně topilo.“

 

Jak se ti závodí po vynucené pauze díky karanténě kvůli Corona viru? Jsou závody stejné jako dřív nebo je něco „jinak“?

Myslím, že už jsou stejné jako dřív. To jaro bylo trochu zvláštní, ale mělo to i nějaké výhody. Dřív člověk vyrazil z haly rovnou na závody, teď se dalo už hodně pracovat venku před prvním výjezdem. Sice po 8 měsících doma byli všichni moji koně na prvním startu značně veselejší, ale to bylo spíš sympatické, i když kvůli tomu udělali několik chyb. U mých mladých koní beru jednotlivé závody jako součást cesty ke Grand Prix, čili je pro mne důležité zhodnocení na konci sezony jako celku a vůbec ne vítězství v jedné soutěži.

 

Jak vypadá tvůj běžný den?

No ráno vstávám před 8 hodinou. Obstarám syna, dám si veliký kafe a nějakou snídani. Kolem 9 začínám řešit obecní starostenské záležitosti, hlavně telefony, maily, popř. schůzky. Kolem 10 jdu do stáje a začínám jezdit. Nyní mám na každodenní práci 7 koní, čili pak až do cca 16:30 jezdím s malou pauzou na oběd. (syn chodí ještě po obědě spát, a také se kolem té 16:30 budí), takže začíná má rodičovská role. Tím, že si tak pěkně odpočine, řádí až do půlnoci, takže je to dlouhá směna . Odpoledne se tedy věnuji hlavně jemu a rodině, spolu pak obstaráváme koně večer, (večeře. boxy, zavíráme z výběhů…). Společně také odpoledne řešíme organizační věci kolem areálu. Stále tu ještě probíhají různé rekonstrukce a zvelebování.

 

Jak jsi na tom s módou? Tou závodní i civilní?

Joooo, tak to je dobrá otázka. V krámu jsem nebyla už ani nepamatuji. (když nepočítám potraviny). Hrozně nerada nakupuji. A nedej bože si ještě něco zkoušet. Na nákup oblečení jdu tak jednou za dva roky a nakoupím si hodně dopředu. Když mám ráda nějaké džíny nebo rajtky, už celý život si objednávám jen ty jedny, které jsou zaneseny v systému a rovnou mi je pošlou. Někdy pochybuji, že jsem ženského pohlaví.

 

Jak se staráš o psychiku svých i svěřených koní?

Mezi klientskými a svými koňmi nedělám absolutně žádné rozdíly. To i tím, že tu mám klientské koně třeba i několik let. Např. plemenné hřebce moravského teplokrevníka pana Ing. Galatíka. Asi nedělám nic výjimečného. Snažím se, aby mohli trávit hodně času venku. Kromě práce pod sedlem jde každý kůň na několik hodin denně do výběhu. (pastvinami sice nedisponuji, ale alespoň malé výběhy, aby byli na sluníčku a domů do boxu se rádi vraceli na odpočinek. Aby to nebrali jako klec, ze které se nemohou dostat ven. Hodně mé práce probíhá v terénu. Na jízdárně nebývají více jak dva dny po sobě, každý třetí už jdou na procházku nebo i na velkou práci do terénu.

 

Kolik času většinou věnuješ tréninkově jednomu koni?

Jsem systematický typ, takže jedna lekce netrvá až tak dlouho, myslím že na jednom koni sedím tak něco kolem 40-45 min i s okrokováním, ale zase u mě pracují koně každý den. Ve smyslu pracují, že každý den něco dělají, i když je to třeba jen procházka, kavalety, lonž aj. Už pro ten režim. Nedávám ani zimní pauzy. Koně si vybírají volno průběžně celý rok, když jsem s jednou várkou na závodech, ta doma má pauzu, nebo když jsem právě na té dovolené, týden chodí jen do výběhu. A pak s některými ještě odpoledne pracuji na ruce. Čili někteří dělají i dvakrát denně. Ale to už třeba jen 10 nebo 15 min.

 

Rozhoduješ se, jak budeš s koněm ten daný den pracovat i podle toho, v jaké psychické kondici zrovna kůň je nebo máš plán, kterého se držíš? - myšleno, že když vidíš, že by ten den práce za moc nestála, jdeš třeba jen ven?

Většinou mám takový orientační plán, ale je to spíše jen kostra, striktně se jí nedržím, a určitě to každý den dle situace upravuji. Především délku dané lekce. Ale tím, že se snažím, aby koně nebyli ani fyzicky, ani psychicky unavení, většinou se mi nestává, že by byli nějací otrávení a já musela dělat zásadní úpravy. Tím, že pracují hodně v terénu, mají většinou elánu dost a baví je to.

 

Co by ti tento rok udělalo největší radost – profesně i osobně?

Letošek je zvláštní rok. Hlavně ať zůstanou všichni zdraví. Jednu radost už jsem si udělala, a to, že jsem si koupila dva letos narozené hřebečky, ze skvělých matek a s výborným původem, tak se můžu těšit na nové mladé naděje. No a když se bude dařit i na obdélníku, tak to bude super. V osobním životě jsem spokojená, tam bych nic zatím měnit nechtěla.

 

Jak jsi spokojená s krmivy Agrobs a lněným olej Glord s ohledem na výživovou kondici a výkony koní?

Tímto krmením jsem začala krmit na přelomu ledna a února. Ale už teď jsou myslím vidět kladné změny. Koním se hodně zlepšila kopytní rohovina. A co si budeme povídat, kopyta jsou základ. Krásně přelínali, jsou lesklí. Mají dost síly na trénink a jsou veselí. Zároveň dobře koncentrovaní. To je stav, který já pozoruji při každodenní práci s nimi. Co všechno se děje uvnitř mohu posoudit s větším odstupem času, ale doufám, že to bude stejně pozitivní.

 

Vando moc děkuji za rozhovor a přeji hodně závodních i osobních úspěchů, pohody a hlavně zdraví


06/2020